Search
  • Marina Kontara

8M prohlášení: Covid a hospodářská krize ohrožují výdobytky žen: organizujte se, bojujte!

8. březen – Mezinárodní den žen, kdy se na celém světě zostřuje boj za práva žen, upadl v Česku na symbolické předávání květin. Během stalinistické diktatury často tento prázdný rituál degradoval do nezřízených večírků především nadřízených mužů poté, co ženy musely odejít z práce postarat se o rodinu.



Zveřejňujeme zde českou verzi prohlášení International Socialist Alternative a ROSA International k tomuto dni, ale nejen k němu – bojovat za práva žen, tedy poloviny pracující třídy čelící v kapitalismu zvláštnímu útlaku, je nutné neustále. Vzkaz je zřejmý a srozumitelný i v našem prostředí – jsou to ženy, které na svých bedrech mají nést největší tíhu nejen pandemie, ale především hospodářské krize, kterou spustila na pozadí nahromaděných problémů z předchozích let.


Společné prohlášení International Socialist Alternative a ROSA International

in English, en français, neederlands, svenska, auf Deutsch


Rok 2019 byl rokem masivních revolt, v nichž ženy a zejména mladé ženy – a jejich požadavky – tvořily jejich nedílnou součást a byly často v jejím čele, a rokem naděje žen po celém světě. Pandemie a nastupující ekonomická krize, kterou v roce 2020 spustila, představuje skutečnou hrozbu pro výdobytky, kterých ženy dosáhly v předchozích desetiletích.

V souvislosti s nárůstem domácích prací a péče o rodinu uvádí zástupkyně výkonného ředitele OSN pro ženy Anita Bhatia: „Pandemie koronaviru by mohla zničit 25 let zvyšování rovnosti žen a mužů“. Představuje „skutečné riziko návratu k genderovým stereotypům z 50. let“. (BBC, 26. listopadu 2020)


Víc nezaplacené práce, hůř placená práce – finanční nezávislost žen v ohrožení

Před vypuknutím pandemie vykonávaly ženy v průměru třikrát více neplacených, především domácích prací než muži. Tato nerovnost v posledním roce ještě vzrostla. „Více alarmující je skutečnost, že mnoho žen se ve skutečnosti nevrací zpět do práce. Jen v září v USA vypadlo z trhu práce 865 000 žen ve srovnání s 200 000 muži, což ve lze ve většině případů vysvětlit skutečností, že na ně padlo břemeno péče a v okolí nenenašly nikoho jiného“, vysvětluje Bhatia dále.


Mezinárodní organizace práce odhaduje, že kvůli Covid 19 může dojít ke ztrátě 140 milionů pracovních míst na plný úvazek, přičemž zaměstnanost žen je o 19% více ohrožena než u mužů. Ohromné škody jsou v neformálním sektoru, kde celosvětově pracuje 58 % žen. Podle organizace OSN UN Women přišli neformální pracovníci v průměru o 60 % svých příjmů. Neuvěřitelných 72 % domácích pracovníků, 80 % žen, přišlo o práci, přičemž těmto pracovním místům chybí základní ochrana jako je placená dovolená, výpovědní doba nebo odstupné.


„Ale i ve formálním sektoru podle zprávy (UN Women) všechno nasvědčuje zvětšování nerovnosti. Například bangladéšské ženy mají šestkrát větší pravděpodobnost ztráty placené práce než muži.“ (The Telegraph, 26. listopadu 2020). Podle průzkumu ze sčítání lidu ze září 2020 není téměř 7 milionů Američanů zaměstnáno kvůli péči o děti. „Jelikož ženy vydělávají v průměru méně než muži, ustoupí často matka. Podle analytika Centra pro americký pokrok Malika ztrácejí ženy v době, kdy nepracují, cenné dovednosti, což může v budoucnu ztížit hledání práce a poškodit rodinné finance.“ (Bloomberg, 30. září 2021)


Čísla v Indii ukazují, že znepokojivě nízká účast žen na pracovní síle před pandemií – pouze 20% – se dokonce zhoršila. V dubnu a květnu přišly o zaměstnání nejméně 4 z 10 žen, což je 39 % ve srovnání s 29 % mužů, uvádí Centre for Monitoring Indian Economy.


Podle oficiálních údajů bude více než polovina ženské populace starší 14 let v Brazílii vynechána z trhu práce. Podíl na pracovních silách tam činil 45,8 %. Podle údajů z Obecného registru zaměstnaných a nezaměstnaných bylo v roce 2020 obsazeno 230 200 vytvořených volných pracovních míst muži, ženy ztratily 87 600 pracovních míst.


Od dubna do prosince bylo zrušeno 94 900 míst obsazených ženami.

Současná hospodářská krize ničí pracující lidi na celém světě a její nepřiměřený dopad na ženy může mít dlouhodobé následky. OSN Women varuje, že nárůst chudoby zasáhne nejhůře ženy, především ženy ve věku 25 až 34 let: „V roce 2021 se očekává, že na celém světě bude 118 žen ve věku 25 až 34 let v extrémní chudobě na každých 100 stejně starých mužů a tento poměr by mohl do roku 2030 vzrůst na 121 chudých žen na každých 100 chudých mužů.“


Náhlá exploze masové strukturální nezaměstnanosti bude mít ženštější tvář než kdykoli předtím. To uvrhne mnoho žen do chudoby a závislosti. Jak ale bylo vidět ve třicátých letech 20. století, může to také vést k rozhodnému boji s požadavky na sociální podporu a systémy sociálního zabezpečení – s dobrou šancí získat ústupky – a v dlouhodobějším horizontu k bojům o kratší pracovní týden bez snížení mezd.


Ekonomická krize zhorší stínovou pandemii genderového násilí

První lockdown v Číně vedl k obrovskému nárůstu domácího násilí. S rozšířením pandemie se to stalo mezinárodním fenoménem. V roce 2019 uvedlo podle OSN Women 243 milionů žen ve věku 15–49 let (18 %), že v minulém roce zažily sexuální nebo fyzické násilí ze strany intimního partnera, což se při celoživotním měření zvýšilo na 30 %. V roce 2020 se to významně zvýšilo, v regionech jako jihovýchodní Asie se podle Světové zdravotnické organizace odhaduje na 40 %.


Blog Světové banky zveřejněný 1. října 2020 zdůrazňuje, že vraždy související s domácím násilím se ve Velké Británii za první 2 měsíce lockdownu více než zdvojnásobily. Výzkum v USA ukázal nárůst domácího násilí i nárůst závažnosti hlášených zranění. V Kamerunu a Nigérii jsou ženy více vystaveny sexuálnímu obtěžování a zneužívání, protože ztráta ekonomických příležitostí ještě více zatlačila ženy do neformálního sektoru, kde je jejich zranitelnost větší. Ženské skupiny v Indii odhalily, že roste tlak na dívky, aby zvažovaly manželství v dětském věku, protože přístup ke vzdělání a živobytí je nejistý.


Studie, kterou v říjnu vydal fond UNIFEM pro ukončení násilí na ženách, ukázala, že během pandemie se všechny druhy násilí páchaného na ženách a dívkách zintenzivnily. Protože je tolik žen zavřených ve svém domě s násilnými partnery, jde nejčastěji o domácí násilí. Zdravotní a finanční obavy pak tento nárůst dál živí, vytvářejí napětí posilované stísněnými životními podmínkami. Sociální služby, péče a podpora obětem byly přitom už před lockdowny velmi nedostatečné.


OSN Women také poukazuje na nárůst online násilí všude, kde mají ženy přístup k těmto technologiím. Před pandemií uvedla 1 z 10 žen v EU, že čelila kybernetickému obtěžování od 15 let. V loňském roce se významně zvýšilo využívání online platforem, kdy miliony žen často využívaly videokonference k práci nebo studiu. Mnoho odborníků hovoří o nárůstu online stalkingu, šikany, sexuálního obtěžování a sexuálního trollování.


Postavení žen ohroženo: organizujte se a bojujte!

Ženské hnutí přitom prokázalo pozoruhodnou odolnost a přestávka způsobená rozvojem pandemie netrvala dlouho. Na konci prosince dosáhly aktivistky a aktivisté v Argentině vítězství po mnohaletém a masivním boji za legální potraty až do 14. týdne věku plodu.


Bez ohledu na vysoké riziko nakažení a restrikce zareagovaly masy polských žen na nový krok směrem k úplnému zákazu potratů a to s větší podporou širokých vrstev společnosti než dříve. Tento boj bude pokračovat a budoucí protesty proti pravicové polské vládě jsou vzhledem k bojovnosti žen nevyhnutelné.


Mnoha pracujícím v silně feminizovaných nezbytných službách jako jsou zdravotnictví a školství, bylo hned od počátku jasné, že to byla desetiletí škrtů a nedostatečného financování jejich sektorů, včetně komercionalizace a privatizace, které měly obrovský dopad na schopnost řešit tuto zdravotní krizi, a to nejenom z hlediska počtu úmrtí, ale také pro nepřijatelné pracovní podmínky a obrovské oběti vyžadované po zaměstnankyních a zaměstnancích. Ještě před covidem se tyto sektory staly po celém světě místem boje proti dopadům neoliberální politiky na pracovní podmínky, kvalitu a dostupnost služeb. Jejich podpora ve společnosti nesmírně vzrostla. V těchto nezbytných službách bude boj pokračovat, aby nedošlo k návratu do předchozího „normálu“: mizerným a podhodnoceným mzdám a přepracovanosti.


Katastrofické řešení pandemie se nyní opakuje v souvislosti s očkováním. V mezinárodním měřítku představuje pomalé tempo očkování a jeho nerovnoměrné rozložení velmi reálné riziko, že bude Covid-19 v našich životech hrát hlavní roli ještě dlouho, protože se stále vyvíjejí jeho nové varianty. Zrušení patentů a rozšíření technologií a know-how tak, aby bylo možné vakcínu vyrábět všude, by bylo logickým a nezbytným krokem. To je ale v rozporu se zájmy velkých farmaceutických firem. Globální distribuce vakcín dostatečně vysokou rychlostí vyžaduje vytvoření zdravotnické služby schopné univerzální, kvalitní péče s dostatečnou infrastrukturou, personálem a prostředky. Dnešní problémy s očkováním poukazují na stejnou potřebu jako celé řešení této zdravotní krize: zásadně se musíme zbavit logiky, díky níž soukromé zisky převažují nad lidskými potřebami.


Naléhavě jsou třeba masivní investice do vysoce kvalitní veřejné zdravotní péče dostupné pro všechny. Zdravotnice a zdravotníci po celém světě bojovali za to, aby šlo do jejich sektoru více prostředků, a na mnoha místech se jim podařilo vydobýt si investice navíc i takové zvýšení platů, o jakém si mohli v před-covidovém období jen nechat zdát. Pod tlakem bojů na pracovištích v tomto odvětví a díky obrovské společenské podpoře pracujících ve zdravotnictví uvolnily federální a regionální vlády v Belgii 3 miliardy eur, z nichž většina půjde na zvýšení mezd a bonusy. Ve Francii dosáhli zdravotničtí pracovníci vloni v létě navýšení objemu mezd ve výši 7,5 miliardy eur. Obrovské částky. Ale zdaleka ne dost na to, aby bylo možné vypořádat se s nedostatečnou infrastrukturou a personálním podstavem. Problém komercionalizace a privatizace také nemizí a bude součástí střetů v nadcházejících letech: nikde nedošlo k tak vysokým počtům úmrtí jako v komercializované ústavní péči.


Boj proti sexismu ve všech jeho podobách pokračuje. V loňském roce se #MeToo rozšířilo do nových regionů jako na Balkán nebo do Číny, kde na podzim loňského roku vedly dva případy domácího násilí k rozsáhlému pobouření veřejnosti na sociálních sítích a jejich následné cenzuře. Případ Fang, kterou kvůli neplodnosti ubil k smrti manžel a jeho rodiče, vyvolal takovou vlnu hněvu nad shovívavým rozsudkem, že musely soudní orgány slíbit obnovu řízení. V jiných zemích jsme svědky druhé vlny kampaně. V rámci „Je dis non chef!“ („Říkám ne, šéfe!“) ve Francii odsoudily tisíce pracovnic v pohostinství a ubytovacích službách sexuální obtěžování na pracovišti. Šířil se také konkrétní požadavek #MeToo upozorňující na problém incestu.


Boj pracujících za bezpečnost a ochranu zdraví při práci nebyl k zadržení, a to ani když se ho pokoušelo brzdit vedení odborových organizací. Zatímco na většině míst jeho metody zohledňovaly zdravotní rizika, jakmile došlo k přímým útokům, propukla masová hnutí bez ohledu na riziko nebo lockdownové restrikce. Neexistuje žádná páka, aby se ženy zapojené do ženského hnutí v posledních deseti letech nebo ty, které se zapojily do bojů silně feminizovaných sektorů – zdravotní péče a vzdělávání za řádné ohodnocení jejich práce nebo v maloobchodu a úklidu za slušné smlouvy a mzdy – zastavily. Hrozbě „návratu k normálu“ se nelze podvolit!


Socialistický feminismus je třeba více než kdy dřív!

V posledním roce hrály různé sekce International Socialist Alternative a Rosa důležitou roli v zemích jako Irsko, Rusko, Brazílie, Rakousko a Belgie při transformaci hněvu žen k aktivním vystoupením v ulicích, ve školách a na pracovištích. Bojujeme za budování solidarity a za zapojení organizací dělnické třídy proti všem formám diskriminace s tím, že kořenem každé z nich je kapitalismus. V boji proti každému útoku, za jakoukoli reformu nebo ústupek, které v současné situaci můžeme získat, poukazujeme také na potřebu zásadně změnit společnost, zbavit se elit hladových po zisku. Těch elit, které vládnou společnosti pro své vlastní zájmy za cenu statisíců lidských životů.


Loňské protesty 8. března přinesly velkolepou stávku v Mexiku a ohromné demonstrace v celé řadě zemí. Letos bude mnoho mobilizací omezeno virovou situací a restrikcemi, vyzýváme ale všechny, kteří chtějí bojovat za svět, ve němž již ženy nejsou občany druhé kategorie a v němž mohou zaujmout své oprávněné místo ve společnosti, aby se tento den stal dnem akcí s požadavky souvisejícími se situací, k níž nás dovedla strašlivá krize kapitalismu.


Patří mezi ně strategie očkování, která zajistí, že na konci tunelu bude světlo: rychlé a univerzální očkování znamená převzetí zdravotnických a farmaceutických společností do veřejných rukou, zavedení kontroly pracujících k zajištění toho, že budou fungovat tak, aby odpovídaly potřebám většiny populace. Za masivní investice nutné k obnovení kvalitních veřejných zdravotních služeb, které budou dostupné všem a které nezneužívají své pracovnice a pracovníky jako mučedníky, ale poskytují slušné pracovní podmínky a mzdy.


Totéž platí pro základní služby jako vzdělávání a péče o děti. Školy se musely zavřít nejen kvůli vývoji viru, ale také proto, že desetiletí nedostatečných investic a škrty vedly k natolik nedostatečné infrastruktuře a takovému nedostatku zaměstnanců, aby bylo možné je bezpečně otevřít. K zajištění bezpečných škol je zapotřebí masivních investic. Stejně tak do veřejné dopravy, aby se do škol dalo bezpečně dostat.


Boj proti genderovému násilí je v posledních deseti letech na celém světě na vzestupu. Vlády nyní poskytly dočasná útočiště obětem domácího násilí – ženám, dětem, LGBTQI mládeži – je toho ale zapotřebí mnohem víc. Genderové násilí nemá původ v pandemii a nevyřeší se pomocí dočasných opatření. Dostupné veřejné služby jako azylové domy, sociální a psychologická pomoc obětem, školení zaměstnanců všech služeb zabývajících se tímto problémem včetně policie a zaměstnanců justičního systému, řádná sexuální výchova zahrnující LGBTQI ve školách s důrazem na potřebu souhlasu pro styk, vypracování terapie pro pachatele, aby nedošlo k recidivě. To jsou okamžité požadavky, za které musíme bojovat, abychom mohli reagovat na současné problémy.


K prevenci násilí na ženách je klíčový rozhodný boj za finanční nezávislost žen: důstojná pracovní místa s řádnými smlouvami a slušné platy pro všechny, minimální mzdu, z níž se dá žít; zkrácení pracovní doby bez snížení mezd v boji proti nezaměstnanosti; veřejné služby, které zajistí, aby se ženy mohly plně zapojit do společnosti kolektivizováním velkých částí toho, co je považováno za domácí práce; systémy sociálního zabezpečení zaručující lidem, kteří nemohou pracovat, postavení, které je neodsoudí k chudobě; dostupné bydlení, tedy masivní investice do sociálního bydlení.


Lockdowny redukovaly společenský život téměř na nulu, což způsobilo obrovské problémy v oblasti duševního zdraví, protože člověk je společenský tvor. Celá odvětví jako pohostinství a ubytovací služby, kultura a kulturní akce nyní zažívají vlnu bankrotů, která se zrychlí, jakmile státy zastaví jejich podporu. Tato odvětví mají velký význam v rekreačním a společenském životě lidí, ale během desetiletí neoliberální nadvlády byla téměř úplně zprivatizována, takže mladým lidem a běžným pracujícím ve městech zbyly jen čtyři zdi jejich bytů. Je třeba bojovat o podporu malých podniků v těchto odvětvích na základě prokázané potřeby, stejně jako za vytváření veřejných rekreačních zařízení pro poskytování těchto služeb obyvatelstvu, ale také pro vytváření pracovních míst pro statisíce, kterým hrozí masová nezaměstnanost.


Aby byly prostředky na zaplacení takových programů, bojujeme za znárodnění finančního sektoru a klíčových částí ekonomiky, aby prostředky, které vytváří mezinárodní dělnická třída, mohly být skutečně použity k demokratickému plánování výroby a sloužit zájmům většiny světové populace. V kapitalistické společnosti je hlavním zájmem zisk, který vede k nejistotě a bídě pro široké vrstvy obyvatelstva, se systematickou diskriminací všeho druhu jako nedílnou součástí společnosti a k ničení životního prostředí.


Takové jsou požadavky, které chceme předložit na Mezinárodní den žen a v kampaních, které chystáme. K jejich dosažení potřebujeme nejvyšší možnou jednotu dělnické třídy a utlačovaných vrstev ve společnosti: pracujích, žen, mládeže, lidí s jinou barvou pleti, LGBTQI lidí a dalších utlačovaných menšin. Abychom jich dosáhli, je nutné převzít moc a kontrolu od vládnoucích elit, které dokonce během této obrovské krize ještě víc zbohatly – během stejné krize, co vloni zasáhla lidstvo. Státní moc je třeba převést do rukou většiny obyvatelstva, aby ji zcela reorganizovala a sloužila zájmům většiny a planety – pouze pracující třída, sjednocená ve své velké rozmanitosti, má potenciální sílu ve výrobě a ve společnosti jako celku, aby takovou změnu provedla.


Zavazujeme se k boji za socialismus, společnost, v níž se demokracie neomezuje pouze na možnost volit jednou za pár let, ale znamená, že většina obyvatel je zapojena do rozhodování o tom, co a jak se vyrábí. Vyzýváme každého, aby se k nám připojil v těchto bojích a při budování hnutí a organizací, které potřebujeme, abychom zvítězili.


16 views0 comments